Generální ředitelství

Svoji prosbu o ocenění také bezprostředně po události vyjádřil chlapcův otec, který včera nechyběl u předávání ocenění na ministerstvu spravedlnosti: „Píši Vám ohledně pana Richarda Havlíka, který včera 4. 2. 2025 zachránil život mému synovi poté, co ho vylovil z místní hasičské nádrže, když propadl ledem. Pokud máte možnost pana Havlíka vyznamenat a odměnit, budeme velice rádi. Jsme mu celá rodina velice vděčni, též mu osobně poděkujeme a jestli můžeme nějak přispět, rádi to uděláme,“ napsal tehdy tatínek chlapce, pan Ilias Papageorgiu.  

K nešťastné události se šťastným koncem došlo začátkem února v Huntířově v obci Skuhrov. Sedmiletý chlapec se svým kamarádem zkoušel sílu ledu na požární nádrži, led však nebyl dostatečně pevný a malý chlapec spadl do nádrže, kde je hloubka cca 4 m. Druhý z chlapců se snažil kamarádovi pomoci, to však nebylo v jeho silách. Voda v nádrži měla teplotu kolem dvou stupňů, tonoucí chlapec měl na sobě několik vrstev oblečení, na zádech školní aktovku a to vše jeho tělesnou váhu několikanásobně zvýšilo. Téměř okamžitě se tak nacházel v bezprostředním ohrožení života. Na celou situaci duchapřítomně, a hlavně velmi rychle, zareagoval rýnovický příslušník Richard Havlík, který bydlí nedaleko požární nádrže. Zaslechl hluk, šplouchání vody a dětský křik. Okamžitě se rozběhl k požární nádrži zjistit, co se děje. Spatřil tonoucího chlapce, který již jevil silné známky podchlazení. Pan Havlík okamžitě pohotově zareagoval, vytáhl hocha z vody a společně mu s paní, která mezi tím také přispěchala na pomoc, poskytli první pomoc. Poté vzal chlapce do náruče a běžel s ním k jeho rodičům domů. Silně podchlazeného a promočeného chlapce předal vyděšené matce, která i přes prvotní zděšení z nastalé situace plakala štěstím, že má syna v pořádku doma.

Podrobnosti o záslužném činu našeho příslušníka se dozvěděl ředitel Věznice Rýnovice od starosty obce Skuhrova Tomáše Pavlaty: „Je bez nadsázky zřejmé, že Váš zaměstnanec Richard Havlík zachránil tonoucímu chlapci život. Bez jeho rychlé a duchapřítomné reakce by zřejmě tento incident neměl šťastný konec a nechci raději předjímat a spekulovat, co se mohlo stát, kdyby takto perfektně a obětavě p. Havlík nezareagoval. Bylo veliké štěstí, že byl ve správný čas na správném místě. Náš úřad není k tomuto činu lhostejný a velice si lidí, jako je p. Havlík, vážíme. Proto i my v současné době zvažujeme důstojnou formu prezentace tohoto skutku a vhodnou formu ocenění. Přestože on sám se jako hrdina necítí a evidentně netouží po nějakém ocenění, jsem přesvědčen, že lidi, jako on, je zapotřebí v dnešní mnohdy „sobecké a bezohledné“ době vyzdvihnout, aby byli příkladem pro ostatní.“

Záslužného činu kolegy Richarda Havlíka si velmi vážíme!