Věznice Znojmo

Práce s lidmi je vždy náročná, protože vyžaduje mnoho respektu, empatie, mnohdy pevných nervů a tolerance. Práce s odsouzenými je navíc náročnější o nutnou dávku sebeovládání a nadhledu. A není lepší relaxace a kompenzace stresu než si najít koníček, který po pracovní době vykompenzuje stres a únavu z psychicky náročné práce. Proto je mezi mými kolegy mnoho těch, kteří se ve svém volném čase velmi intenzivně věnují například sportu nebo práci s dětmi.  Jedním z nich je velitel eskortní směny Bedřich Čermák, jehož vášní se stalo běhání.

Dělal jsi nějaký jiný sport před tím, než se Tvým koníčkem stalo běhání?
Dělal jsem více sportů jako třeba fotbal na okresní úrovni v Hevlíně, Čejkovicích a v Práčích půlrok toho času na krajské úrovni. Dále na základní škole s kamarády hokejbal s tenisákem na sídlišti na asfaltu. Tenkrát ještě nebylo tolik aut, takže bylo hodně prostoru na tuto hru. Hrávali jsme to celoročně bez ohledu na počasí.

Jak jsi se k tomuto sportu dostal?
Moje počátky tohoto sportu vznikly na základní škole na druhém stupni, kde jsem navštěvoval ZŠ ul. Mládeže ve Znojmě. Byl jsem zařazen ve sportovní třídě se zaměřením na atletiku. Do této třídy jsem se dostal po talentových sportovních zkouškách ze 4. třídy. 
5. – 6. třídu ZŠ všichni spolužáci dělali víceméně všechny disciplíny spojené s atletikou, 
v 7. – 8. třídě už proběhlo rozdělení podle toho, jak kdo byl silný v určité disciplíně. U mě bylo jasné, že se budu věnovat vytrvalostním běhům. I když jsem byl vytrvalec, tak mám i jiné osobní rekordy z jiné disciplíny jakým je třeba skok do dálky 578 cm a skok do výšky 165cm. Z běhů bych asi uvedl běh na 1500 m v čase 4:45min., běh na 12min. (Cooperův test), kdy jsem uběhl 3330 m.

Kolik času věnuješ svým běžeckým aktivitám?
Snažím se trénovat 6x týdně, kdy naběhám v průměru kolem 70 km. Měsíčně je to cca 250 – 300 km. Z doplňkových sportů se snažím posilovat vlastním tělem i se závažím s menšími vahami u mě doma v menší posilovně, kde mám hrazdu, posilovací lavici, rotoped, ribstol a různé posilovací doplňky. Občas se projedu na kole a v létě si dám plavání v bazénu.

Okolí Znojma, to je hlavně „Národní pak Podyjí“ s krásnou přírodou. Máš nějaké své oblíbené trasy, kterými běháš?
Jsem spíše asfaltový běžec a mám radši rovinaté tempové trasy, kde se dají zaběhnout dobré časy, ale nepohrdnu i během v terénu. Na Znojemsku jsou krásné možnosti vyběhnout 
do Gránického údolí nebo do NP Podyjí kolem přehrady na Seasfieldův kámen, dále se dá pokračovat buď přes Šobeskou lávku na Šobes anebo po Lipinské lávce Lipinskou cestou 
do Podmolí. Máme tu taky krásné vyhlídky jako např. Králův stolec, vyhlídka Devět mlýnů aj.

Jak moc Ti sport pomáhá srovnat se po práci psychicky?
Běhání je pro drogou, kterou miluji. Při běhu si čistím hlavu od všech a od všeho. Jsem běžec samotář, raději trénuji a běhám sám. Víc mi to vyhovuje, že mám klid sám pro sebe.

Účastníš se i závodů.  Jaké jsi absolvoval?
K běhání jsem se vrátil zhruba ve 33 letech a od té doby trénuji a závodím. Začal jsem běhat v rámci znojemského běžeckého poháru, do kterého jsou zařazovány závody v okrese Znojmo. Postupně jsem se začal běhat i další běžecké poháry, jako jsou třeba pohár Běžce Vysočiny (závody hlavně na Jihlavsku) a třebíčský běžecký pohár (závody okolo Třebíče). Mimo poháry bych uvedl třeba nejstarší běžecký závod, který se koná každoročně, a to Běchovice, ve kterém jsem absolvoval se svým synem. Dvakrát jsem běžel i půlmaraton ve Zlíně.

Máš i nějaký svůj osobní rekord?
Mezi moje osobní rekordy patří 1 km za 3:06 minut na dráze v Třebíči v roce 2018, 5 km v čase 18:08 minut v rámci O2 Pražské štafety na 4 x 5 km v roce 2018, 10 km za 38:18 minut při Krumlovském běhu v roce 2017, hodinovka na dráze v Jihlavě, kdy jsem uběhl 15,103 km, půlmaraton okolo Nového Veselí v roce 2018, který jsem zvládl v čase 1:25:29 hod. a Třeboňský maraton v roce 2024 uběhnutý v čase 3:11:43 hod.

Pokud se vrátím k vězeňské službě, každoročně se pořádá závod „Běh se žlutou stužkou“ Účastnil jsi se ho? 
Ano, účastníme se ho každoročně. Dříve jsme jezdili s jednou čtyřčlennou štafetou, ale v posledních ročnících jezdí štafety dvě.

Říká se, že věk je jen číslo. A tak s přibývajícími roky je určitě potřebná i nějaká regenerace. Co je to pro Tebe? 
Já regeneruji tak, že musím stále něco dělat, neumím jen tak relaxovat, sedět třeba u televize. Naši mají zahradu, na kterou se těším, že můžu s čímkoliv pomoci např. se sekáním trávy aj. Navíc je zahrada poblíž NP Podyjí, takže si můžu vzít běžecké oblečení a vyrazit na trasu.

Přemýšlel jsi nad tím, že jednou vyměníš běhání za jinou aktivitu?
Momentálně jsem o tom nepřemýšlel, ale asi určitě ne. Na jednotlivých závodech se potkávám s jinými běžci. Není mezi námi nějaká nevraživost, jsme dobrá parta napříč všemi kategoriemi. Navzájem se bavíme mezi sebou o trénincích, jiných závodech či plánech.

Máš před sebou ještě nějaký cíl, který je Tvým snem a chtěl by sis si ho splnit?
Chtěl bych si každý rok splnit nějaký větší závod do půlmaratonu, třeba letos běžím se svým synem v neděli 7.9.2025 půlmaraton v Budapešti, který jsem od něj dostal k 50. narozeninám.

Přeji Ti ještě hodně naběhaných kilometrů a splněných sportovních snů.

Děkuji za rozhovor.