Vazební věznice České Budějovice

  ČESKÉ BUDĚJOVICE 17. ledna (VS ČR) Generální ředitel sboru Petr Dohnal udělil u příležitosti Dne českého vězeňství Pamětní čestnou medaili k 25. výročí Vězeňské služby za významnou podporu, rozvoj a význačný přínos českému vězeňství. Tuto čestnou medaili převzal z rukou ředitelky českobudějovické vazební věznice Martiny Rouskové pan Jaromír Marek, který zastával ve vazební věznici osmnáct let funkci požárního technika, bezpečnostního technika a ekologa. Při odchodu do důchodu se s námi podělil o své životní etapy i zkušenosti.   Curriculum vitae Moje maličkost se narodila v severočeském městě Teplice, kde jsem také absolvoval první školské zařízení, a to mateřskou školu. O tom, že s určitým úspěchem, svědčí i ten fakt, že když jsem se do tohoto města po více jak padesáti letech vrátil a našel dům, ve kterém jsme bydleli, tak jsem bez zaváhání našel i ono zařízení mého prvního vzdělávání. K dalšímu poznávání života jsem se přestěhoval na jih Čech, do osady Dolní Svince, neboli „Zlámanice“, kde kromě mě začínal i velký stavitel rybníků Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan svým prvním rybníkem zvaným „Počátek“. A snad mi to i zůstalo v srdci, protože na střední průmyslové škole stavební v Českých Budějovicích jsem vystudoval vodohospodářské stavby. Po absolvování dvouleté nejčestnější občanské povinnosti jsem se bezmála na dvacet let upsal výstavbě meliorací, stok a potoků, rybníků a čistíren odpadních vod. Mezitím jsem se upsal i dobrovolným hasičům, vystudoval jsem dálkově dvouletou hasičskou školu a nebýt to před „sametovou revolucí“, tak jsem se mohl možná pyšnit titulem HADr, neboli doktor hasičských věd. Jenže po revoluci se meliorace přestali hrabat a tak jsem se díky hasičské škole začal věnovat požární bezpečnosti staveb. Přesto se dobrovolným hasičům věnuji dodnes. V současné době jako starosta okresního sdružení Český Krumlov. Po absolvování všech těchto peripetií a životních etap jsem zakotvil u Vězeňské služby ČR jako požární technik. Vždy jsem se snažil pro svou práci využívat kontaktů jak s dobrovolnými hasiči, tak i profesionály. Později jsem přibral specializaci technik bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a od roku 2005 i práci ekologa. Jak jsem celá léta tvrdil „Tři v jednom“. I když jsem si myslel několikrát, že „basa“ je pouhou přestupní stanicí před další etapou zaměstnání, dotáhl jsem to po osmnácti letech do důchodu.   A my  za těch osmnáct let Jaromírovi ze srdce děkujeme a přejeme mu pevné zdraví, aby  ještě další léta mohl vychovávat mladé dobrovolné hasiče.