Odměňování odsouzených
Odměňování odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnaní, se řídí podle Nařízení vlády č. 87/2019 Sb., kterým se mění Nařízení vlády č. 361/2017 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády stanoví, že odsouzenému přísluší podle druhu jím vykonávané práce základní složka odměny:
a) v I. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon není potřebná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 50% minimální mzdy za měsíc;
b) ve II. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné střední vzdělání s výučním listem nebo jiná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 70% minimální mzdy za měsíc;
c) ve III. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu, výše základní složky odměny činí 95% minimální mzdy za měsíc;
d) ve IV. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, výše základní složky odměny činí 120% minimální mzdy za měsíc.
Odsouzenému je přiznána základní složka odměny podle druhu jím vykonávané práce a požadované kvalifikace. Pokud je odsouzený zařazen na práci, k jejímuž vykonávání není potřebná odborná kvalifikace, lze mu přiznat pouze I. skupinu základní složky odměny bez ohledu na jeho vzdělání.
Jak je rozúčtována pracovní odměna odsouzeného?
Rozúčtování pracovní odměny (podle obecně platných předpisů zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a Vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb. o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány):
1. Ze 100 % hrubé pracovní odměny je odváděno 6,5 % na sociální pojištění + 4,5 % na zdravotní pojištění, zůstatek a daň ze mzdy (15% z hrubé mzdy – sleva na dani), zůstatek = čistá pracovní odměna.
2. ze 100 % čisté pracovní odměny se provádí srážky ve výši:
– 33 % na srážky k úhradě výživného nezaopatřených dětí;
– 23 % na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu, maximálně však 1.500,- Kč za kalendářní měsíc;
– 12 % na další srážky prováděné na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy;
– 4 % na ostatní srážky;
– 17 % na kapesné;
– 11 % na úložné.
3. Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány peníze, převedou se na jeho účet zřízený a vedený věznicí a odsouzený se o tom vyrozumí. Nesouhlasí-li odsouzený s přijetím peněz do věznice, peníze jsou obratem vráceny odesílateli, a to na náklady odsouzeného.
4. Peníze je možné odsouzenému poslat do věznice pouze dvěma způsoby, a to:
a) v hotovosti peněžní poukázkou (složenkou) typu „C“, kde je nutné v části „adresát“ čitelně, nejlépe hůlkovým písmem, uvést jméno a příjmení odsouzeného, přesnou adresu věznice: „Věznice Všehrdy, Všehrdy 26, 430 01 Chomutov“ a do poznámky pro příjemce je nutné uvést i datum narození odsouzeného, a to z toho důvodu, že může dojít k situaci, že ve věznici se nacházejí dva odsouzení stejného jména i příjmení, a pak je nutné tyto odsouzené odlišit právě jejich datem narození. Do části poštovní poukázky „odesílatel“ je zcela nezbytné uvést, opět čitelně hůlkovým písmem, jméno, příjmení a adresu osoby odesílající peníze odsouzenému, aby tento odsouzený při svém rozhodování o přijetí peněz do věznice zcela jednoznačně věděl, kdo mu tyto peníze posílá.
b) bezhotovostně na účet číslo 6015-47333881/0710, pod variabilním symbolem, kterým by mělo být rodné číslo odsouzeného, jemuž jsou zasílané peníze adresovány a dále je nutné do zprávy pro příjemce uvést jméno, příjmení a datum narození tohoto odsouzeného.
Příjem peněz a nakládání s nimi:
ze 100 % zaslané peněžní částky jde:
50% do úschovy k osobní spotřebě odsouzeného a případně doplnění cestovného do stanovené výše;
50% na rezervované peníze, ze kterých je po rozúčtování příjmů za kalendářní měsíc použito
· 40% max. 1.500,- Kč za kalendářní měsíc na úhradu nákladů výkonu trestu;
· zůstatek po odečtení nákladů výkonu trestu na úhradu případných pohledávek dalších subjektů.
Příklad:
Příklad výpočtu nákladů výkonu trestu ze zaslaných finančních prostředků: U srážek nákladů výkonu trestu musí být dodržena obě stanovená omezení – 40% ze součtu všech částek přijatých za předchozí měsíc, avšak max. 1.500,- Kč za kalendářní měsíc. Pokud jsou odsouzenému v průběhu kalendářního měsíce zaslány finanční prostředky ve výši 5.000,- Kč a nemá v evidenci pohledávky, pro které se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, pohledávky spojené s trestním řízením, pohledávky vzniklé v souvislosti s poskytnutím nebo zajištěním zdravotních služeb a úhrady regulačních poplatků a doplatků nad rámec veřejného zdravotního pojištění, soudní a správní poplatky a škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil Vězeňské službě během výkonu trestu, vyměří se z těchto peněz úhrada nákladů výkonu trestu ve výši 40 % ze součtu všech částek přijatých za předchozí měsíc, což činí 2 000,- Kč.
Náklady výkonu trestu odsouzený uhradí pouze ve výši 1.500,- Kč (maximum činí 1.500,- Kč) a zůstatek 500,- Kč je ponechán na podúčtu osobní „O“ odsouzeného.
4. Peníze odsouzených vede věznice na oddělených účtech (účet kapesného, účet úložného, účet rezervovaných peněz, účet exekuce, účet peněz v úschově, účet poukázek, účet „zdravotní“ a účet cestovného) a v rámci svého zřízeného účtu u peněžního ústavu (České národní banky) peníze ukládá u tohoto ústavu. Peníze, které odsouzený předal do úschovy nebo přijal, se rozdělí z jedné poloviny na rezervované peníze, z druhé poloviny na peníze do úschovy.
Věznice vede účty vězněných osob jako účet cizích prostředků na svém účtu u České národní banky. Účty vězněných osob se neúročí a náklady na bankovní služby se nehradí.
Kdo hradí za vězněné osoby dluhy a pobyt ve Věznici a Vazební věznici?
Dluhy hradí vězněná osoba. V případě, že vězněná osoba není solventní, je možná úhrada dluhů od jiné osoby (např. prostřednictvím manžela, druha či jiných osob).
1) Náklady výkonu vazby (§ 152 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu ve znění pozdějších předpisů) – denní sazba nákladů výkonu vazby činí 45,- Kč za každý započatý kalendářní den příslušného kalendářního měsíce (§ 10 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány). Náhrada nákladů výkonu vazby se nepožaduje za dobu, po kterou je osobě ve výkonu vazby poskytována ústavní (nemocniční) péče, je-li tato osoba pojištěna podle zvláštního právního předpisu.
2) Další náklady (§ 21 odst. 6 písm. h) zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby) zdravotních služeb poskytnutých v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána.
Od povinnosti hradit náklady výkonu trestu je osvobozen odsouzený po dobu, pro kterou (§ 35 odst. 2) zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody ve znění pozdějších předpisů):
a) nebyl nezaviněně zařazen do práce, pokud nebyl poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku nebo neobdržel v kalendářním měsíci peníze na účet v úschově;
b) nedovršil osmnáctý rok věku;
c) mu byla poskytována lůžková zdravotní péče, s výjimkou případů uvedených v § 36 odst. (2) (si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu, zneužil poskytnutí zdravotních služeb předstíráním poruchy zdraví, nebo se z vlastního rozhodnutí nepodrobil poskytnuté zdravotní službě, k níž dal předchozí souhlas nebo o kterou požádal);
d) byl zařazen do vzdělávacího nebo terapeutického programu s dobou výuky nebo terapie nejméně 21 výukových hodin týdně;
e) trest dočasně nevykonával;
f) byl účasten na soudním jednání v postavení svědka nebo poškozeného.
3) Další náklady (§ 36 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody) je odsouzený povinen hradit zvýšené náklady střežení a náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení vynaložené Vězeňskou službou, jestliže:
a) si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu;
b) zneužil zdravotní péče předstíráním poruchy zdraví;
c) z vlastního rozhodnutí se nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas, nebo o který požádal. Výše těchto nákladů je upravena vnitřním předpisem a závisí na konkrétní situaci.
4) Škody způsobené na majetku Vězeňské služby ČR.
5) Regulační poplatky podle § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a doplatky za léčiva.
Lze požádat o prominutí dluhu?
Současná právní úprava umožňuje prominutí dluhu, a to na základě písemné žádosti odsouzeného, k níž budou přiloženy doklady věrohodně vypovídající o jeho finanční a sociální situaci. Rozhodnutí o prominutí dluhu je zcela v kompetenci ředitele věznice, ze které byl odsouzený naposledy propuštěn. Prominutí může být úplné nebo částečné.
Tíživými sociálními poměry je možno rozumět např. nemožnost nalézt zaměstnání, závažné onemocnění odsouzeného nebo jeho rodinného příslušníka či ztrátu majetku, např. v důsledku živelné pohromy. Podle ustanovení § 35 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že ředitel věznice může na základě písemné a potřebnými doklady doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn, odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného.
Co je třeba doložit v případě požádání o prominutí dluhu?
Prohlášení o sociální a finanční situaci, příp. hodnověrné a ověřené doklady vypovídající o sociální situaci, např. potvrzení o evidenci na Úřadu práce, počet vyživovaných osob, Rozhodnutí sociálních orgánů a úřadů o pobírání různých sociálních dávek, doklad o úhradě nájemného, celkovou rodinnou situaci apod.
V prohlášení o sociální a finanční situaci je třeba uvést následující údaje (úředně ověřené):
1. plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a výši tohoto nároku,
2. potvrzení úřadu práce v případě, že dlužník není zaměstnán,
3. potvrzení orgánů sociálního zabezpečení v případě pobírání sociálních dávek,
4. doklady o úhradách nájemného za bydlení,
5. počet vyživovaných osob,
6. v případě nepříznivého zdravotního stavu příslušná zdravotní potvrzení,
7. peněžní ústavy, u nichž jsou vedeny účty, čísla účtů,
8. movité věci (spoluvlastnický podíl na nich),
9. nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich),
10. podnik dlužníka a jeho části a místo, kde se nachází.
Má každá věznice jiné podmínky pro prominutí dluhu nebo jsou podmínky jednotné?
Kompetence k částečnému, či úplnému prominutí dluhu, posečkání úhrady nedoplatku či její rozložení na splátky, má pouze ředitel věznice, ze které byl dlužník propuštěn na svobodu. Základní postup při prominutí dluhu či posečkání úhrady nedoplatku, případně její rozložení na splátky, je jednotně stanoven zákonnými, resortními a interními předpisy. Každý ředitel věznice ale posuzuje doložené doklady, jež vypovídají o sociální a ekonomické situaci žadatele individuálně a rovněž tak přihlíží i k průběhu výkonu vazby nebo trestu dlužníka.
Pohledávky vězněných osob (v aktuálním výkonu trestu odnětí svobody i po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), které nebyly uhrazeny ve lhůtě splatnosti, jsou od 1. 10. 2013 postupovány k dalšímu vymáhání soudním exekutorům.