Vazební věznice Liberec

Prezentované výstupy plně potvrdily nutnost vytvoření přechodu mezi samotným výkonem trestu a životem na svobodě. V průběhu roku se pracovníci jednotlivých stran scházeli s odsouzenými po propuštění a nabízeli podporu v situacích, na které se odsouzení snažili připravit ještě ve výkonu trestu. Tato setkání probíhala na půdě liberecké pobočky Probační a mediační služby ČR. Samotná absence této podpory nejen v oblasti sociální ale především možné terapeutické návazné práce, se ukázala jako klíčovou pro život odsouzených po propuštění. V tomto kontextu se objevil nejpalčivější problém kontrolovaného propuštění, kterým je návykové chování trestaných osob. Pracovní skupina, především v zastoupení vedoucí adiktologické ambulantní služby K-centra Liberec a Jablonec nad Nisou Mgr. Jany Koudelkové, toto řešila v průběhu roku umísťováním do komunitních či ústavních léčeb. Naopak obtíže s praktickými otázkami života odsouzených, mezi které lze zařadit bydlení a práci, pomohla z velké části Římskokatolická církev prostřednictvím vězeňského kaplana A.R.D. Mgr. Radka Jurnečky. Schůzky probíhaly vždy i za přítomnosti zaměstnanců věznice, tedy terapeuta a psychologa, kteří s bývalými vězni pracovali ještě v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. Nutno dodat, že do projektu byli zařazeni odsouzení, kteří absolvovali důkladnou terapeutickou práci v rámci Specializovaného oddílu pro poruchy osobnosti a poruchy chování ve Vazební věznici v Liberci. Oddíl se zaměřuje především na práci s násilím a jsou zde odsouzení, kteří představovali vysoké riziko pro společnost v kontextu svého násilného jednání. Řada z nich byla ve výkonu trestu opakovaně a z předchozího života si sami nesli vážná traumata, která významně ovlivňovala jejich chování.

Samotný projekt poukázal především na aktuálně nedostatečnou komunikaci mezi Vězeňskou službou ČR a dalšími organizacemi či službami, které následně s odsouzenými pracují na svobodě. Vzájemné předávání informací bylo velkým činitelem v efektivitě vedených intervencí. V neposlední řadě se také otevřela lepší komunikace mezi těmito subjekty a zástupci soudu, kteří byli informováni v případě, že některý z propuštěných odmítl či se snažil fungovat mimo nastavený systém a mohli tak včasně jednat. Tato vzájemná interakce dopomohla k zachycení těch propuštěných, kteří by měli tendence uchylovat se v životě na svobodě k protiprávním aktivitám a opět by se stali rizikem pro společnost.

Myšlenkou projektu bylo nabídnout odsouzeným, kteří skutečně chtějí změnit svůj život a chtějí podporu systému, šanci, aby takové změny mohli realizovat. Všichni z nich měli i dodatečnou terapeutickou podporu, kterou vnímáme jako přínosnou. Na druhou stranu se podařilo včas zachytit i ty, kteří se vymykali nastavenému systému a selhali. Byl tak úspěšně naplněn společný cíl všech zainteresovaných, kterým je ochrana společnosti a snížení rizikovosti pachatelů násilných trestných činů. 

Dlouhodobé úspěšné naplňování cíle v podobě ochrany společnosti, je statisticky asi nejlépe prokazatelné v recidivě násilí, která se v posledních pěti letech drží pod 10%.

Pro srovnání lze uvést, že u odsouzených pachatelů násilí, kteří si neprojdou dlouhodobým terapeutickým programem je míra recidivy 50% do 12 měsíců od propuštění z VTOS.

V závěru setkání bylo diskutováno zejména téma dalšího možného pokračování programu a způsoby, jak pro něj zajistit tolik potřebné lidské a materiální zdroje. Všemi zúčastněnými byla zamítnuta myšlenka na případnou standardizaci tohoto projektu, neboť je zatím postaven na optimálním nastavení a nadšení pro věc všech zúčastněných a nemá žádnou oporu v systému ani v legislativě, jak bylo s nadsázkou přítomnými sděleno.

Jedním z účastníků setkání byl krajský vedoucí Probační a mediační služby ČR Mgr. Jan Odvárka, který na závěr všem poděkoval za skvěle připravený a plně funkční projekt, který by si zasloužil velkou pozornost a podporu a přislíbil, že jej bude v nejbližší době konzultovat s ředitelkou Probační a mediační služby ČR. Ideálním výstupem by pak bylo zajištění financování pro případné další rozšiřování tohoto projektu prostřednictvím grantu, který by mohl navázat na úspěšný projekt parolových komisí. V rámci lidských zdrojů by se pak opíral především o úzkou spolupráci mezi Probační a mediační službou a Vězeňskou službou ČR.

psycholog vazební věznice Mgr. Zdeněk Hlinčík a vychovatel - terapeut Bc. Zdeněk Bořil