Vazební věznice Teplice

Nový židovský hřbitov v Teplicích, třetí hřbitov staré a kdysi početné teplické židovské obce vznikl jako nejzápadnější část komunálního hřbitova roku 1863. Hřbitov je zaplněný více než 900 barokními a klasicistními náhrobky, byl zničen po obsazení Sudet roku 1938. Nový židovský hřbitov se postupně od dnešní Hřbitovní ulice zaplňoval často monumentálními náhrobky a hrobkami mj. několika teplických podnikatelských rodin (Fischmannové, Rindskopfové), obřadní síň byla v maurském slohu postavena roku 1900. S přestávkou II. světové války se používá dodnes. Údržbu prostoru kulturní památky o tomto víkendu dobrovolně prováděli odsouzení z Vazební věznice Teplice, a to formou extramurální pracovní aktivity bez nároku na finanční odměnu. Výběr odsouzených, u kterých je předpoklad, že nezneužijí opuštění věznice v souvislosti s touto aktivitou, zajišťují zaměstnanci odborného zacházení vazební věznice. Odbornými zaměstnanci jsou například vychovatel odsouzených, speciální pedagog, sociální pracovník nebo psycholog. Obdobné odborné zacházení má na odsouzené působit k osvojení si základních pracovních návyků a odpovědnosti, což jim má vytvořit lepší podmínky vést řádný život po propuštění. Jedná se, o jednu z dalších obecněprospěšných aktivit, do kterých se odsouzení z Vazební věznice Teplice zapojili. Vedle pomoci na hřbitovech, odsouzení pravidelně pracují na městských pozemcích nebo pomáhají příspěvkovým organizacím města Teplice.

Vysvětlivka: Extramurální pracovní aktivity jsou aktivity, které probíhají výhradně za dohledu zaměstnanců věznice, jsou pro odsouzené především přípravou na pobyt na „svobodě“, ale i určitou motivací. Účelem je zvládnutí kontaktu odsouzených s civilním prostředím po letech strávených za mřížemi. Jedná se především o opuštění věznice v souvislosti s návštěvou (dle § 19, odst. 8 ZVTOS.) a opuštění věznice v doprovodu zaměstnance (dle § 53, odst. 6 ŘVTOS). 

Autor D.K.