Kdo hradí za vězněné osoby dluhy a pobyt ve věznici?
Dluhy hradí vězněná osoba. V případě, že vězněná osoba není solventní, je možná úhrada dluhů od jiné osoby (např. prostřednictvím manžela(ky), druha(ky), jiných osob).
Druhy možných pohledávek (dluhů):
1) Náklady výkonu vazby (§ 152 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu v aktuálním znění) – denní sazba nákladů výkonu vazby činí 45 Kč za každý započatý kalendářní den příslušného kalendářního měsíce (§ 10 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány…….)
Náhrada nákladů výkonu vazby se nepožaduje za dobu, po kterou je osobě ve výkonu vazby poskytována ústavní (nemocniční) péče, je-li tato osoba pojištěna podle zvláštního právního předpisu.
2) Náklady výkonu trestu – odsouzení mají povinnost hradit dle § 35 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody náklady výkonu trestu ve výši 32 % z čisté pracovní odměny, maximálně 1500,- Kč za kalendářní měsíc. Nelze-li tyto náklady srazit z odměny za práci, může věznice k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici.
Od povinnosti hradit náklady výkonu trestu je osvobozen odsouzený
- který nebyl nezaviněně zařazen do práce a neměl v období kalendářního měsíce jiný příjem nebo jinou hotovost,
- který nedovršil 18. rok věku,
- po dobu poskytování ústavní (nemocniční) péče, je-li zdravotně pojištěn podle zvláštního právního předpisu,
- po dobu zařazení do vzdělávacího nebo terapeutického programu s dobou výuky nebo terapie nejméně 21 hodin týdně,
- po dobu přerušení výkonu trestu,
- po dobu účasti na soudním jednání v postavení svědka nebo poškozeného,
- po dobu dočasného předání do ciziny,
- je-li na útěku.
3) Další náklady (§ 36 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody) je odsouzený povinen hradit zvýšené náklady střežení a náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení vynaložené Vězeňskou službou, jestliže:
- si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,
- zneužil zdravotní péče předstíráním poruchy zdraví,
- z vlastního rozhodnutí se nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas, nebo o který požádal. Výše těchto nákladů je upravena vnitřním předpisem a závisí na konkrétní situaci.
4) Škody způsobené na majetku Vězeňské služby ČR.
5) Regulační poplatky dle § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a doplatky za léčiva.
Lze požádat o prominutí dluhu?
Současná právní úprava umožňuje prominutí dluhu, a to na základě písemné žádosti odsouzeného, k níž budou přiloženy doklady věrohodně vypovídající o jeho finanční a sociální situaci. Rozhodnutí o prominutí dluhu je zcela v kompetenci ředitele věznice, ze které byl odsouzený naposledy propuštěn.
Prominutí může být úplné nebo částečné.
Tíživými sociálními poměry je možno rozumět např. nemožnost nalézt zaměstnání, závažné onemocnění odsouzeného nebo jeho rodinného příslušníka či ztrátu majetku, např. v důsledku živelné pohromy.
Podle ustanovení § 35 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že ředitel věznice může na základě písemné a potřebnými doklady doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn, odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného.
Co je třeba doložit v případě požádání o prominutí dluhu?
Prohlášení o sociální a finanční situaci, příp. hodnověrné a ověřené doklady vypovídající o sociální situaci, např. potvrzení o evidenci na Úřadu práce, počet vyživovaných osob, Rozhodnutí sociálních orgánů a úřadů o pobírání různých sociálních dávek, doklad o úhradě nájemného, celkovou rodinnou situaci apod.
V prohlášení o sociální a finanční situaci je třeba uvést následující údaje (úředně ověřené):
- plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a výši tohoto nároku,
- potvrzení úřadu práce v případě, že dlužník není zaměstnán,
- potvrzení orgánů sociálního zabezpečení v případě pobírání sociálních dávek,
- doklady o úhradách nájemného za bydlení,
- počet vyživovaných osob,
- v případě nepříznivého zdravotního stavu příslušná zdravotní potvrzení,
- peněžní ústavy, u nichž jsou vedeny účty, čísla účtů,
- movité věci (spoluvlastnický podíl na nich),
- nemovitosti (spoluvlastnický podíl na nich),
- podnik dlužníka a jeho části a místo, kde se nachází.
Má každá věznice jiné podmínky pro prominutí dluhu nebo jsou podmínky jednotné?
Kompetence k částečnému, či úplnému prominutí dluhu, posečkání úhrady nedoplatku či její rozložení na splátky, má pouze ředitel věznice, ze které byl dlužník propuštěn na svobodu. Základní postup při prominutí dluhu či posečkání úhrady nedoplatku, případně její rozložení na splátky, je jednotně stanoven zákonnými, resortními a interními předpisy. Každý ředitel věznice ale posuzuje doložené doklady, jež vypovídají o sociální a ekonomické situaci žadatele individuálně a rovněž tak přihlíží i k průběhu výkonu vazby nebo trestu dlužníka.
Pohledávky vězněných osob (v aktuálním výkonu trestu odnětí svobody i po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), které nebyly uhrazeny ve lhůtě splatnosti, budou od 1. 10. 2013 postupovány k dalšímu vymáhání soudním exekutorům.
Jaký dostávají odsouzení plat?
Odměňování odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnaní se řídí podle nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády stanoví, že odsouzenému přísluší podle druhu jím vykonávané práce základní složka odměny:
- v I. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon není potřebná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 4 500,- Kč;
- ve II. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné vyučení v oboru nebo jiná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 6 750,- Kč;
- ve III. skupině, jedná-li se o samostatný výkon zvláště náročných a specializovaných prací vyžadujících zpravidla vyšší než úplné střední vzdělání nebo vyšší než úplné střední odborné vzdělání, výše základní složky odměny činí 9 000,- Kč.
Odsouzenému je přiznána základní složka odměny podle druhu jím vykonávané práce a požadované kvalifikace. Pokud je odsouzený zařazen na práci, k jejímuž vykonávání není potřebná odborná kvalifikace, lze mu přiznat pouze I. skupinu základní složky odměny bez ohledu na jeho vzdělání.
Odměňování obviněných je stanoveno na základě zákona 262/2006 Sb. zákoník práce.
Jak je rozúčtována pracovní odměna odsouzeného?
Rozúčtování pracovní odměny (podle obecně platných předpisů zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a Vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb. o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány…….):
1. ze 100 % hrubé pracovní odměny je odváděno 6,5 % na sociální pojištění + 4,5 % na zdravotní pojištění, zůstatek a daň ze mzdy (15% ze superhrubé mzdy – sleva na dani), zůstatek = čistá pracovní odměna
2. ze 100 % čisté pracovní odměny se provádí srážky ve výši:
– 30 % na srážky k úhradě výživného nezaopatřených dětí,
– 32 % na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu, maximálně však 1500,- Kč za kalendářní měsíc.
– 12 % na další srážky prováděné na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy,
– 4 % na ostatní srážky,
– 20 % na kapesné,
– 2 % na úložné.