Věznice Plzeň

Feťák ve vězení………………v tomto spojení se skrývá nespočet pohnutých lidských osudů a na první pohled staví dotyčného na samý okraj kulturní společnosti. Jenže jednoduché je člověka odepsat, ale daleko složitější a zároveň smysluplnější je se snažit ho z toho okraje dostat opět do normálu – dá to práci, obrovské úsilí, ne vždy to vyjde,  ale není to zbytečné – a to je strašně důležité !!!!

S tímto úvodem souvisí na první pohled běžný příběh, který začal naprosto nenápadně – při návštěvě mojí maminky v Domově pro seniory ve Vlčici jsem si všiml, že lavičky v areálu nejsou zrovna v ideální kondici a vzhledem k tomu, že jsou stařenkami a stařečky přes léto hojně využívány, by zasloužily rekonstrukční zásah. V tu chvíli se projevila asi nemoc z povolání a já si spojil opravu laviček s pracovní terapií vězňů a uvědomil jsem si, že tohle by se dalo realizovat.  Po domluvě s vedením věznice, které se k celé věci postavilo s velkým pochopením a po nabídce paní ředitelce ve Vlčici, která byla rovněž mile překvapena a ráda souhlasila, jsme se pustili do práce. Lavičky jsme v lednu dopravili do věznice a při pracovních terapiích, kde se zejména angažoval vychovatel SpO Michal Repel, ze zrezlých a hnilobou  narušených konstrukcí začaly zvolna vznikat větší a novotou zářící posezení.

Musím podotknout, že přístup odsouzených k této věci byl minimálně milým překvapením. S velkou chutí a pochopením se pustili do práce, která popravdě nebyla úplně jednoduchá – nejprve očistili a natřeli kovové konzole, pak nová prkna namořili v několika vrstvách a po sestavení a vyztužení konstrukce jsme se všichni radovali z nové krásné lavičky – za necelé 3 měsíce jich takto vzniklo 9. V úterý 4.dubna za přítomnosti 1. zástupce ředitele plk. ing. Pavla Rouda a vedoucího OVVaT mjr. Bc. Štěpána Pečeného jsme oficiálně lavičky předali ve Vlčici, za nemalého zájmu pracovníků i klientů domova a samozřejmě za osobní účasti paní ředitelky Bc.Evy Svobodové Herinkové.

Vrátím se ještě několika postřehy k situaci odsouzených na Specializovaném oddělení. Prvotním cílem  je, aby se naši klienti zadaptovali na  novém  oddělení, zvykli si na povinnosti vyplývající z chodu komunity, která tvoří jeho základ a osvojili si dodržování  dobrovolné  abstinence a toto vše je připravovalo na zmírnění rizik , které mohou nastat po jejich propuštění do civilu. V této fázi se snažíme z pozice personálu vyloučit čistě účelové pobyty odsouzených, neboť někteří ,  když zjistí,  že podmínky týkající se dodržování řádu oddělení jsou mnohem náročnější,  nežli ve standardním výkonu trestu, dobrovolně odcházejí. Dalším nelehkým cílem je zvládnutí jejich psychosomatického neklidu,  postupné poznávání kladů a záporů vlastní osobnosti a upevňování osobní  motivace k abstinenci. Naši klienti se učí přijímat odpovědnost sami za sebe,  ale  postupem času i za druhé – proto komunitní systém - později se ale také učí rozhodovat a řídit. Takže v rámci programu probíhají pracovní aktivity např. ve skleníku, v truhlářské dílně a při podobných akcích, jako byla renovace laviček. Přímá a smysluplná návaznost na konkrétní situaci a využití výsledků jejich práce v civilním sektoru je velkým přínosem při snaze o  změnu jejich osobnosti.

                       Za kolektiv pracovníků plzeňského specializovaného oddělení

                                                              Mgr. Jiří Karlík

                                 speciální pedagog a vedoucí terapeutického týmu SpO