Historie duchovní péče ve vazební věznici

15.3.2010 10:07

Kromě tradičního převýchovného způsobu - prací - se ve věznicích rovněž dbalo na kulturní, vzdělanostní a mravní povznesení vězňů. K tomuto účelu byli pro věznice sborových soudů (zemských a krajských) smluvně zajištěni učitel a duchovní, zatímco v trestnicích s velkým počtem trestanců byli systemizováni jako kmenoví zaměstnanci na celý úvazek v ústavu.

V projektu novostavby věznice krajského soudu nebylo kupodivu pamatováno na řízení vězeňské školy a kaple, což bylo učiněno později.

Vězeňská škola: všichni mužští vězni ve výkonu trestu do 18 let věku a do 30 let věku, kteří měli trest delší 3 měsíců, byli povinni navštěvovat vyučování ve vězeňské učebně. Zvláště byli vyučováni negramotní a ženy pokud jich bylo alespoň 10. Střídavě byla vyučována Mravouka přirozená s Občanskou naukou pro školy měšťanské, které byly předepsány ministerstvem spravedlnosti jako hlavní předměty se zřetelem na stále důležitější výchovu ke státnosti. Důraz byl kladen přirozeně také na praktické osvojení znalostí a dovedností odborných, hospodářských a živnostenských včetně přírodopisu a zeměpisu. Vyučovalo se v neděli a o svátcích za přítomnosti dozorce a důsledně byli vždy odděleni mladiství provinilci (do 18 let) od trestanců. Hodnotilo se 4 stupni prospěchu: velmi dobrý, dobrý, dostatečný a nedostatečný.

Vlastní školní učebna byla zřízena až koncem roku 1930 a teprve 2.5.1931 byl jmenován ústavním vězeňským učitelem dlouholetý řídící učitel z Ostravy - Přívozu Jan A. Řepka, který tuto zodpovědnou funkci plnil nepřetržitě 18 let - do roku 1950. Věnoval se zejména mladistvým vězňům - v letním období byl důraz kladen na tělovýchovu (míčové hry a cvičení), v zimním období kromě předepsané výuky branná výchova, zeměpis a dějepis. Za války byla škola umístěna v I. poschodí, kam se vrátila v roce 1949. V letech 1945 - 1948 byla školní učebna v přízemí věznice Krajského soudu v Mor. Ostravě. Přes minimum času na výuku pro pracovní vytíženost vězňů zpestřoval učitel kulturní rozhled odsouzeným přednáškami na obecná témata a velmi oblíbené bylo promítání němých filmů ve stísněných podmínkách v neděli ráno.

Vězeňská knihovna: učitel ve věznici se rovněž staral o vězeňskou knihovnu. Ta v ostravské věznici měla v roce 1931 831 knih a 50 knih pro vězeňskou nemocnici, v roce 1938 celkem 2414 knih ( z toho 2080 českých). Dominovaly knihy zábavného charakteru (romány, historická beletrie) a naučného rázu - do celkové kvóty nebyly zahrnuty školní a modlitební knihy. O četbu byl mezi vězni velký zájem a ročně bylo zapůjčeno 13000 - 15000 svazků. Knihy, které většinou pocházely z darů, byly často v dosti chatrném fyzickém stavu.

Navíc od roku 1923 bylo zprvu 1x za 14 dnů, poté 1x týdně vydáváno vězeňské periodikum „Noviny“. Tisklo se v tiskárně pražské pankrácké věznice. Časopis „Noviny“ určený vězňům všech kategorií v jednotlivých věznicích a trestnicích ČSR, přinášel aktuální přehled významnějších politických, hospodářských a kulturních událostí se zábavnou a společenskou rubrikou včetně článků v němčině, slovenštině a maďarštině. Zcela vyloučeny byly příspěvky s tematikou sociální, národnostní a náboženskou, ale zejména politicko - stranické materiály. Časopis obsahoval i sloupek „Služby a práce“ s nabídkami možných volných pracovních míst pro ty vězně, kteří měli být brzy propuštěni.

Po II. světové válce byla knihovna z I. poschodí přestěhována do přízemí a v roce 1949 do II. poschodí. Přes vyřazování nevhodných (zejména německých titulů) knih počet neustále narůstal - v roce 1947 2660 knih, v roce 1949 takřka 4000 titulů. Je dostatek vhodné literatury i pro mladistvé a odborného zaměření, byť stále kraluje oddychová a zábavná četba. Závěrem dodejme, že výpůjčka knih byla častou kratochvílí vězňů, četba se těšila značné oblibě jejich i dozorčího personálu.

Náboženská výchova: vězeňská kaple byla zřízena dodatečně v pracovním sále přízemí věznice a nábytek včetně devocionálií bezplatně zapůjčil státní učitelský ústav na Slezské Ostravě. První bohoslužba byla konána až 4.10.1931. Mše se konaly každou neděli a v církevní svátky a byly celebrovány kaplanem z děkanského kostela výhradně dle římskokatolického ritu. Zajímavostí bylo, že mše svaté byly společné pro muže a ženy. Při velkých svátcích byly slouženy mše děkanem P. J. Nejedlým a výjimečně ve školní místnosti se konaly také bohoslužby Církve československé. Účast na vyučování náboženství a bohoslužbě byla povinná pro mladistvé vězně.

Přes všechny dislokační změny se kaple nacházela stále v přízemí věznice. Náboženský a pastorační charakter působení na vězně po roce 1945 zřetelně upadal a v roce 1949 byla kaple zrušena pro účely zřízení závodní jídelny.