Nová věznice Krajského soudu v Moravské Ostravě v letech 1930 - 1938
23.2.2010 8:13
Zahájení provozu v nově otevřené věznici znamenalo pro dozorčí personál a vedení věznice i prezidium krajského soudu začátek etapy dořešení mnoha problémů s vlastním chodem a zajištěním každodenní stabilní vězěňské reality. Nová věznice Krajského soudu v Moravské Ostravě v letech 1930 - 1938.
Zahájení provozu v nově otevřené věznici znamenalo pro dozorčí personál a vedení věznice i prezidium krajského soudu začátek etapy dořešení mnoha problémů s vlastním chodem a zajištěním každodenní stabilní vězeňské reality.
Již brzy po otevření novostavby věznice se ukázaly některé podstatné nedostatky: z hlediska bezpečnostního bylo zjištěno nedostatečné zamřížování oken v celách a kobkách i bytech pro dozorčí personál a rovněž v I. poschodí budovy soudu. Dalším výrazným nedostatkem byla absence dostatečného množství skladišť surovin a režijních zásob pro jednotlivé dílny a pro stravovací zázemí, telefonů a nedostatečně zabezpečených procházkových dvorů signálním zařízením. Co se dislokace v nové věznici týče, opomenutí projektanta nezahrnout kapli a školní učebnu do dispozic věznice bylo vcelku brzy napraveno - hlavní praktické výtky byly proti zřízení nemocničního oddělení až ve IV. patře věznice.
Problém poměrně častých útěků z areálu věznice byl často patřičně jízlivě propírán i v dobovém ostravském tisku. V roce 1931 dokonce uprchla i trestanka z úklidových prací v kanceláři věznice a v témže roce byl rozvázán služební poměr s výpomocným dozorcem vězňů pro nedbalost a zavinění útěku trestance. Útěky z venkovských pracovišť či nemocnice byly považovány za omluvitelné, ale ne tak již při předvádění vězňů k výslechu v budově soudu.
V letech 1930 - 1931 prošla věznice tradičním procesem velkého stěhování ze staré věznice do nových prostor. Stěhovaly se spisy, nábytek, vnitřní vybavení, kuchyňské a hygienické zázemí, korekční cely, prádlo, dolaďovala se evidence rozvržení cel mezi krajské, okresní a administrativní vězně, začala se řešit dislokace mladistvých a současně začala adaptace staré věznice.
V souvislosti se stěhováním v plné šíři vyvstal další ze zásadních problémů věznice - nedostatek dozorců a jejich zcela mimořádná fluktuace. V důsledku nedostatečného množství dozorčího personálu nemohlo být zprovozněno delší dobu III. patro věznice spojené s budovou soudu. Kasárna pro svobodné dozorce ve staré věznici byla velmi strohá a mohla poskytnout jen spartánské ubytování. Ženatí dozorci naráželi na obrovské potíže při nalezení skromného bydlení v Ostravě za předmnichovské republiky. Velmi časté překládání dozorčího personálu rovněž nepřispívalo ke stabilizaci služby ve věznici. Bylo zřejmé, že systemizovaný počet 30 dozorců je navíc nedostatečný i vzhledem k násilnicko - agresivní skladbě vězňů - často recidivistů. Negativním aspektem tehdejší vězeňské atmosféry byla také vrcholící hospodářská krize, která neumožňovala nalézt vhodnou venkovskou práci pro trestance a rovněž uplatnění při manuálním nasazení v některých ústavních dílnách.
Přes všechny výše uvedené problémy se ostravská věznice pozvolna začala etablovat a zejména plnit své poslání - výchovné, kázeňské, sociální a pracovní terapie osob na scestí a jejich přípravu na nový život na svobodě.
