Vězni dětem
4.6.2001 13:28
Když se řekne děti, představíme si dětská hřiště, školku, školu, pastelky, míče, panenky a autíčka, zkrátka naše ratolesti a všechno to, co k nim neodmyslitelně patří. Když se řekne vězeň, v lepším případě si představíme náš denní chleba, v tom horším mříže a asociála, který nám včera, když jsme nic netušíce zaparkovali na našem oblíbeném místě, zničil zámek, poškodil lak, zašpinil čalounění a poté odcizil autorádio, na které jsme byli zvyklí a měli ho rádi.
Když se řekne děti, představíme si dětská hřiště, školku, školu, pastelky, míče, panenky a autíčka, zkrátka naše ratolesti a všechno to, co k nim neodmyslitelně patří.
Když se řekne vězeň, v lepším případě si představíme náš denní chleba, v tom horším mříže a asociála, který nám včera, když jsme nic netušíce zaparkovali na našem oblíbeném místě, zničil zámek, poškodil lak, zašpinil čalounění a poté odcizil autorádio, na které jsme byli zvyklí a měli ho rádi.
Když se řekne vězni dětem, kromě paragrafů 213 a 242 nás asi nenapadne nic.
Jiná je však situace ve Věznici Heřmanice, která se akcí Vězni dětem může pochlubit, ale ve zcela jiné souvislosti než jsou zmiňované paragrafy.
Vše začalo koncem prázdnin v létě 1999 a je třeba říci, že iniciátorem celé akce byl odsouzený člen výtvarného kroužku který se na vlastní triko zkontaktoval se třemi dětskými domovy s nabídkou, že se svými kolegy namaluje pár obrázků pro děti. Nápad se setkal s příznivou odezvou a celá akce se mohla rozběhnout. Tady se však objevil problém, kde sehnat tolik materiálu a jak dostat obrázky za bránu věznice. Nezbývalo tedy , než jít s pravdou ven a celou věc zlegalizovat. Výsledek byl následující. Vedení věznice vše zvážilo a vyčlenilo finanční částku, za kterou bylo možno nakoupit olejové a temperové barvy, štětce, damarový lak, lněný olej a ostatní důležité propriety. Podařilo se najít i cesty k vlastním materiálovým zdrojům, a tak vyřazená prostěradla mohla posloužit jako solidní plátno a dřevěné odřezky byly jako stvořené pro výrobu obrazových rámů.
Je také nutno dodat, že všichni oslovení ředitelé dětských domovů přijali pozvání do naší věznice a alespoň zběžně se seznámili s podmínkami a možnostmi, kterými jsme disponovali. Všichni byli úrovní maleb různorodého tématického zaměření příjemně překvapeni, což z výrazu jejich tváří nebylo těžké vyčíst, a proto malování pro děti mohlo začít.
Tak se na dobu 7 měsíců stal výtvarný kroužek domovem dalmatinů, krtečků, Brouků Pytlíků, ale i dalších obrázkových motivů pro děti.A protože to byla práce, ve které všichni zúčastnění našli seberealizaci a hlavně smysl, pustili se i do výroby 60 kusů keramických medailí určených pro turnaj dětí ve vybíjené a minikopané.
Předávání hotových obrázků proběhlo ve dvou etapách, kdy první se uskutečnilo 27. 11. 1999 a potěšeny byly děti z Dětského domova Sluníčko (ředitelkou je p. Mgr. Zdrálková) a z Dětského domova Olomouc Lazce (ředitelem je p. Mgr. Křepský). A právě děti z Olomouce si připravily pod vedením svého ředitele bigbeatové vystoupení pro naše odsouzené, které mělo být vyvrcholením i příjemnou zpětnou vazbou. A že děti své posluchače a diváky emočně oslovily, o tom svědčily dojetím zjemnělé výrazy chlapských tváří. Důstojná tečka v podobě několika písní dětem v podání odsouzených završila předání první sady obrázků pro děti a mohlo se pokračovat v další práci.
Ta byla možná náročnější, protože šlo výhradně o olejomalby a téma bylo zadáno. I přes komplikace během lednových nepokojů se dílo zdařilo a 5. dubna 2000 byla předána Dětskému domovu Havířov Suchá poslední sada obrázků. Milou reakcí byl děkovný dopis vedoucí sestry adresovaný vedení naší věznice i zúčastněným odsouzeným. Tak byla ukončena akce Vězni dětem, o které je dnes možno říci, že se podařila, a co víc, setkala se také s pochopením a kladnou reakcí veřejnosti.
Toto potvrzuje také dopis ředitele zařízení Jitro ( Sdružení rodičů a přátel postižených dětí ) p. Mgr. Libíčka, který se na naši věznici obrátil s prosbou o zprostředkování možnosti darovat jeden či více obrázků, které by se staly součástí aukce, jejíž výtěžek by byl věnován právě postiženým dětem.
Ozvala se také mateřská škola z Frýdku Místku, zda by bylo v našich silách vyzdobit její prostory obrázky malovanými vězni.
Přesto, že nelze zpochybnit radost a užitek, jež celá akce oběma stranám přinesla, nemohu si závěrem odpustit spíše pesimisticky laděnou poznámku o tom, co víme všichni. Finanční možnosti naší věznice jsou omezené, sponzorské dary se obtížně získávají, a tak je více než zřejmé, že aktivity podobného charakteru nebudou záviset ani tak na chuti a výtvarném nadání vězňů, jako spíše na finančních zdrojích.
Mgr. Ladislava Papřoková
spec. pedagožka
Věznice Heřmanice
