Mezioborový seminář v Přední Labské

5.5.2010 14:34

V rámci celoročního plánu akcí se konal ve dnech 19. až 20. května 2010 v Zotavovně v Přední Labské mezioborový seminář Vězeňské služby a Vězeňské duchovenské péče. Téma: „Duchovní služba z pohledu dozorce a dozorčí služba z pohledu duchovního“ .

Nosnou myšlenkou tohoto setkání mělo být posílení vzájemné tolerance a uznání jednotlivých skupin pracovníků Vězeňské služby i dobrovolných duchovních, úcta k povolání a podpora etických motivů.

Seminář jsme letos připravovali s určitými obavami: rozhodli jsme se totiž vstoupit do rozhovoru s uniformovanou složkou Vězeňské služby. Léta jsme řešili podmínky duchovní služby ve věznici, používané metody, hodnotili přínos své činnosti i účinnost směrem k vězněným osobám, neboť právě tam nás vysílala naše specifikace. K úvahám jsme do této doby zvali „z druhé strany“ většinou specialisty. Letos po prvé jsme se odvážili otevřít dveře dozorcům. Uvědomili jsme si totiž, že spolu vlastně přicházíme do styku nejčastěji, že se potkáváme při vzájemné službě – a přitom se vůbec neznáme. V podstatě nevíme o sobě nic. A že je nám rovněž neprůhledný systém jejich práce.

Začátek byl opatrně nesmělý, vyčkávavý. Naštěstí moderační způsob organizování společné práce nás svedl dohromady tématicky. A ve skupinách, pracujících nad tématem, jež bylo blízké těm i oněm, se prolomily ledy. Otevřela se ústa i slyšení. Podivili jsme se, jak různě se nám jeví formálně podobná témata. Že určitý výraz, termín znamená v obou společenstvích zcela odlišné skutečnosti. Kaplani například přišli nato, že propagovaná spolupráce s dozorci v podstatě nemůže existovat, protože na ní není při běžném plnění povinností čas: v práci není prostor a po práci už každý míří zaslouženě domů. Dozorcům se zase ujasnilo, že domnívaná naivita kaplanů a členů Vězeňské duchovenské péče může pramenit v hlubším přístupu k vězněným osobám, kdy naděje na změnu ještě zcela nevymřela.

Cituji témata jednotlivých pracovních skupin: - Dozorci a duchovní:

1. V čem se potřebujeme navzájem.

2. Jak ovlivňuje povaha trestného činu vztah ke klientovi.

3. Lidská důstojnost a sebeúcta.

4. Proč dělám svou práci.

5. Jaký má být dozorce a jaký kaplan.

Tématům a jejich vyhodnocení věnujeme prostor na jiném místě. Ještě však k podmínkám semináře: celou středu hustě lilo. Možná naštěstí: nikdo neunikal myšlení výletem v pracovní době. Večer jsme naplnili předňolabský grilaltán vůní pečených klobás, kuřecích uzených stehen, cibule a papriky – a odlehčenými rozhovory jednotlivců i skupin. Soustředit se na něco podstatnějšího nešlo – třeba to bylo právě to podstatné. Druhý den svítilo, když jsme jeli domů. Myšlenky i pocity musely dozrát. Byl to začátek, potěšitelným je, že vzhledem k přání většiny to nemá být konec. A pokud možno příště na tři dny. Povede se?

Někteří z dozorců museli před odjezdem z domova vystát uštěpačné poznámky svého okolí na adresu setkání s duchovními; toť obvyklý „moudrý“ přístup v české kotlině. Věřím, že se nakonec nikdo neurazil, ani nenudil. A že snad ani nikdo nelitoval. Věřím, že jsme všichni dohromady zase spolu víc doma.

Bohdan Pivoňka,

zástupce hlavní kaplanky - koordinátor

dále také čtěte zde