• Generální ředitelství
• Informační servis
• Novinky
• Jak poznat, kdo roste pro vězení

Jak poznat, kdo roste pro vězení

15.3.2011 13:41

Je jedinečná zejména v tom, že:
      a) sleduje stovky osob ze vzorku komunity po dobu 40 let,
      b) zaměřuje se na páchání trestné činnosti,
      c) zahrnuje více než pět rozhovorů v průběhu života – od období dětství do čtvrté dekády života a
      d) vykazuje velmi nízký úbytek počtu osob výzkumného souboru.

K hlavním zjištěním patří, že na tzv. chronické pachatele, kteří představovali jen malý podíl ve zkoumané skupině (7 %), připadala více než polovina všech úředně zaznamenaných trestných činů (ve skupině sledovaných mužů).
Každý z těchto chronických pachatelů byl alespoň desetkrát odsouzen. Jejich kriminální kariéry po prvním odsouzení trvaly v průměru od 14 do 35 let. Tendence k největšímu počtu odsouzení a k nejdelším kriminálním kariérám byla patrná u mužů, kteří byli poprvé odsouzeni v raném věku.
Dělničtí hoši, ročník 1953 V době, kdy byli jedinci z této studie poprvé kontaktováni, tj. v letech 1961 až 1962, žili všichni v centrální městské oblasti obývané dělnickou třídou v jižním Londýně.
Výzkumný vzorek byl sestaven z chlapců, jimž v té době bylo 8 až 9 let a byli zapsáni na jedné ze šesti státních základních škol v okruhu do jedné míle od výzkumného centra. Nejčastějším datem jejich narození je tudíž rok 1953.
Téměř ve všech případech (94 %) měl živitel jejich rodiny – zpravidla otec – v letech zaměstnání pracující třídy: vyučený, částečně vyučený nebo nevyučený dělník. Většina chlapců (357 neboli 87 %) byla bělošského a britského původu; oba jejich rodiče se narodili a vyrostli v Anglii, ve Skotsku nebo ve Walesu. Pokud jde o zbytek, měli nejméně jednoho rodiče jiného původu, především irského, západoindického nebo afrického.
V rámci studie bylo zjištěno, že páchání trestné činnosti bývá soustředěno v rodinách. V roce 1993, kdy bylo sledovaným mužům čtyřicet let, mělo 40 % záznam v trestním rejstříku; odsouzeno bylo 28 % jejich otců a 43 % bratrů (pokud jde o další příbuzné: 13 % matek, 12 % sester a 9 % manželek).

Jaký vliv má „dobrá žena“ Studie zkoumala účinek nejrůznějších životních událostí:

1. Docházení do školy podle všeho nezvyšovalo riziko páchání trestné činnosti, ani když šlo o školu s vysokou mírou delikvence.
2. Podle údajů, které uváděli sami chlapci (self-reporting), vedlo k nárůstu trestné činnosti jejich první odsouzení.
3. Nárůst způsobovala také nezaměstnanost, ovšem pouze u trestných činů vedoucích k finančnímu zisku (krádež, vloupání, loupež a podvod). Na jiné trestné činy (násilí, vandalismus nebo užívání drog) neměla nezaměstnanost žádný vliv, což ukazuje na možnost, že souvislost mezi nezaměstnaností a pácháním trestné činnosti je zprostředkována spíš nedostatkem peněz než nudou.
4. 4) Často panuje domněnka, že jednou z nejúčinnějších protilátek proti páchání trestné činnosti je u mužů sňatek s „dobrou ženou“, a opravdu bylo zjištěno, že manželství vedlo u pachatelů k poklesu trestné činnosti v porovnání se situací, kdy byl muž svobodný. Případný odchod od „dobré ženy“ vedl opět k nárůstu trestné činnosti.
5. Další životní událostí, která vedla k poklesu trestné činnosti, bylo odstěhování z Londýna. To bylo pravděpodobně způsobeno tím, že změna bydliště měla za následek rozpad skupin delikventů. Chroničtí zločinci začnou brzy Jak už bylo řečeno, kolem čtyřicátého roku věku bylo 40 % mužů odsouzeno. Nejčastěji šlo o vloupání a krádež motorového vozidla.

Více než polovinu (52 %) všech oficiálně zaznamenaných trestných činů však spáchala malá část mužů (7 %), tzv. chroničtí pachatelé. Jejich kriminální kariéra v průměru začínala ve věku 14 let a trvala v průměru jedenadvacet let. Během té doby byl každý z těchto mužů odsouzen nejméně desetkrát. Vrcholovým věkem páchání trestných činů bylo 17 let.

Prediktorem řady odsouzení a dlouhé kriminální kariéry byl raný „nástup“. Muži, kteří byli v Británii poprvé odsouzeni ve věku 10 až 13 let, spáchali v průměru devět trestných činů v průběhu své kriminální kariéry. Muži, kteří první trestný čin spáchali ve věku 14 až 16 let, jich spáchali šest.
Tyto dvě skupiny mužů odpovídaly za tři čtvrtiny ze všech trestných činů.
Delikventi a úspěšnost v životě Výsledky studie v době, kdy sledovaní muži dosáhli osmnácti let, vyšly v knize Delinquent Way of Life (Delikventní způsob života; West a Farrington, 1977). Delikvence totiž byla pouze jedním prvkem v rámci širší konstelace antisociálních charakteristik. Kniha uvádí:
„Na základě prakticky každého porovnání se odsouzení delikventi odlišovali. Byli méně sociálně zdrženliví, více hedonističtí, impulzivnější, bezohlednější a znatelně agresivnější a náchylnější k fyzickému násilí než jejich nedelikventní vrstevníci. Více kouřili, více pili a více propadali gamblingu. Měli rychlejší životní styl, více chodili ven, častěji navštěvovali bary, diskotéky a večírky, měli více kontaktů s dívkami, byli sexuálně předčasně vyspělí a promiskuitní, vyhýbali se vzdělávacím snahám, večerní výuce či čtení knih, vydělávali si více peněz vykonáváním velmi dobře placených nekvalifikovaných prací, do budoucna neperspektivních, ale více utráceli, méně šetřili a častěji měli v práci absence a byli v dluzích... Udelikventů se často vyskytovaly zprávy o konfliktech s rodiči a vyjádření toho, že dávají přednost životu jinde než v domově rodičů...“
Když muži dosáhli věku 32 let, bylo vypracováno měřítko životní úspěšnosti, založené na těchto kritériích:

1. Uspokojivá historie bydlení.
2. Uspokojivá historie soužití.
3. Úspěšnost z hlediska jejich dětí; úspěšnost s dětmi.
4. Uspokojivá historie profesní, zaměstnání.
5. Neúčast ve rvačkách během posledních pěti let.
6. Neužívání žádných návykových látek během posledních pěti let.
7. Žádné trestné činy (jiné než krádež na pracovišti nebo daňový podvod) během posledních pěti let.
8. Uspokojivé duševní zdraví (skór čtyři nebo nižší podle dotazníku obecného zdraví [GHQ]).
9. Žádná odsouzení během posledních pěti let.

Z dosavadní práce vyplývá, že muži s nejméně dvoutřetinovým skórem životní úspěšnosti (tj. podle šesti nebo více z devíti kritérií) byli i nezávisle ze strany tazatelů považováni za osoby vedoucí úspěšný život. V době, kdy jim bylo 32 let, bylo takových 78 %.
Naopak muži s nižší hodnotou skóru úspěšnosti byli považováni za relativně neúspěšné. O dalších šestnáct let později však podíl úspěšných vzrostl.
Ve 48 letech se životy srovnají Ve 48 letech už byla naprostá většina (88%) považována za muže žijící úspěšné životy: nejméně podle šesti ze zmíněných devíti kritérií. Byla přitom zjištěna poměrně vysoká kontinuita: kdo byl úspěšný v 32 letech, zůstal jim i ve 48 letech.
Studie se zde zaměřila na tři skupiny: perzistentní pachatele (odsouzené před dosažením 21 let), tzv. desisters (odsouzené pouze před 21. rokem, ale nikoli poté) a pachatele s pozdějším nástupem kriminálního jednání (poprvé odsouzené až po dosažení 21 let). Významná je skutečnost, že desisters se ve věku 48 z hlediska životní úspěšnosti velmi podobali mužům, kteří nebyli odsouzeni nikdy (zatímco ve věku 32 let byli desisters méně úspěšní). Jedinými životními oblastmi, v nichž se desisters odlišovali od mužů, kteří nebyli odsouzeni nikdy, bylo užívání alkoholu a drog. Perryho projekt Hlavní důsledky pro strategii, které lze z cambridgeské studie vyvodit, vyplývají z toho, že nejvíce činní pachatelé začínají s pácháním trestné činnosti brzo a mívají dlouhou kriminální kariéru.
Téměř žádný z těch, kdo byli poprvé odsouzeni ve věku 10 až 13 let nebo 14 až 16 let, po prvním trestném činu nepřestal. Naopak, pokračovali v průměru třináct let. Důležitým strategickým cílem by tudíž měla být prevence (nebo oddálení) raného nástupu páchání trestné činnosti.
Cambridgeská studie ukazuje míru, v jaké by mohlo být možné předvídat už v dětství nejdůležitější rizikové faktory: jsou to kriminalita v rodině, chudoba, impulzivnost, špatná výchova dítěte a špatné školní výsledky (a samozřejmě také rané antisociální chování).
Intervence by měly být zaměřené na děti mladší deseti let. Nejúčinnější programy zahrnují celkové vzdělávání rodičů, vzdělávání v oblasti rodičovského vedení, předškolní programy pro duševní obohacení, vzdělávání dovedností dítěte, vzdělávání učitelů, programy zaměřené proti šikaně a konečně multisystémovou terapii (MST).
Jako příklad lze uvést nejznámější, tzv. Perryho projekt, který realizovali Schweinhart a Weikart (1980) v Ypsilanti v americkém státě Michigan. Jednalo se o pilotní program, který byl zaměřen na znevýhodněné afroamerické děti. Malý vzorek 123 dětí byl rozdělen (zhruba náhodně) na experimentální a kontrolní skupinu. Experimentální děti navštěvovaly ve věku tří až čtyř let denní předškolní program, podporovaný návštěvami doma jednou týdně (trval dva roky). Cílem programu „plánovat – udělat – opakovat“ bylo poskytnout duševní stimulaci, posílit schopnosti myšlení a zvýšit tak pozdější úspěšnost ve škole.
Tento program měl dlouhodobé přínosy: až do věku 40 let páchaly děti z experimentální skupiny méně trestných činů, vykazovaly vyšší školní úspěšnost a vydělávaly více peněz. Na každý dolar investovaný do programu ušetřila komunita podle odhadů 17 dolarů.
Jelikož důležitými rizikovými faktory delikvence jsou slabý dohled rodičů a nedůsledná disciplína, lze se domnívat, že prevence založená na rodině by měla být úspěšná při omezování páchání trestné činnosti. Nejdůležitějšími typy programů založených na rodině, které jsou účinné, jsou programy návštěv doma, programy rodičovského vzdělávání, domácí nebo komunitní programy se staršími dětmi.
Čím dřív se začne, tím lépe Cambridgeská studie ukazuje, že pachatelé trestných činů vykazují tendenci k odlišnosti v řadě aspektů svého života. To znamená, že jakékoliv opatření, které bude úspěšné při omezování trestné činnosti, bude pravděpodobně spojené s mnohem dalekosáhlejším přínosem. Raná prevence, která povede k omezení trestné činnosti, bude mít pravděpodobně přínos při zmírňování problémů s bydlením, se vztahy, se zaměstnáním, problémů s alkoholem a drogami a problémů s agresivním chováním.
Všichni pachatelé se stávají s narůstajícím věkem „úspěšnějšími“, nicméně v této oblasti se nabízí obrovský prostor pro významné úspory nákladů, kterých by bylo možné dosáhnout například prostřednictvím účinných raných intervenčních programů.